Zimní covidové radovánky

Doba je zlá a sportovním aktivitám není nikterak přáno. Úbytek letadlové dopravy spojený s vládními nařízeními a nelehkou dobou v přítomnosti Covidu 19 způsobil, že po dlouhé době přišla opravdová zima a v mnohých koutech České republiky to vypadá, jak kdybychom žili na Sibiři. Sportovní nadšenci proto našli zalíbení v běžkách, jejichž popularitu v naší zemi zvedá i úspěšná generace biatlonistů okolo Ondřeje Moravce, Michala Krčmáře nebo Gabriely Koukalové, nyní moderátorky bulvárního pořadu Showtime na TV Prima. Naši vranští borci proto nemohli být výjimkou.

Sice jsme sportovními fanatiky a Gabče Koukalové (Soukalové) jsme vždy přáli úspěch, tak jako naši nejoblíbenější hlasatelku ji opravdu označit nemůžeme. Tou je bezpochyby Eva Perkausová, jejíž fotky z Malediv hltá snad každý správný uživatel Instagramu. Náš tým pod vedením kouče se na začátku roku dohodl, že pokud nemůžeme vyrazit na tradiční zimní soustředění do Tanvaldu, kde jsme pojali za svou tamější vynikající vývařovnu pro sportovce Miro Kebap, tak alespoň jednu lednovou sobotu vyrazíme na běžky. Tento návrh se těšil velké oblibě a zpočátku to vypadalo, že pojede téměř celý tým a do kufru hodí i nějaké hráče z okolních vesnic či měst. Jak to tak bývá se spolehlivostí lidí (a především našich hráčů), tak s blížícím se termínem odjezdu 23. ledna se mnoho chlapců odhlásilo. Někteří i na poslední chvíli den před odjezdem (nikdo jiný než řidič dodávky Síma Pustai, který nás tak nechal napospas osudu) a někteří neměli ani tu slušnost se omluvit a v den odjezdu nezvedali telefon (to už snad ani nestojí za zmínku). 

V dobré náladě nás dorazilo do Oseku v Ústeckém kraji deset a šlo se na věc. Tedy, nejdřív byl obrovský problém s parkováním, jelikož nikde nebylo žádné místo, neboť se v ten den rozhodla běžkovat v Oseku snad půlka Evropy - mimo jiné i bývalý výborný hráč Vraného a místní ikona, dnes už spíš vytříbený hokejista (o tom později) Martin Plašil. Museli jsme tedy naše vozidla provizorně nechat skoro až v silnici, kde trenér rozhodl, že půjdeme k běžkařské trase zkratkou. ,,Je to sice dál, ale za to horší cesta," říkal trenér s lišáckým úsměvem na tváři a my ho v dobré víře (možná lépe řečeno slepé) následovali. Zkratka totiž ve skutečnosti opravdu byla dál a byla to horší cesta, běžky jsme na nohy nasunuli snad až po 4 kilometrech chůze, abychom je za pár desítek metrů znovu sundali. Během našich rozverných konverzacích s okolními turisty se nám totiž vedoucí pelotonu Libor Volf s koučem ztratili a naše skupinka tak byla nucena otevřít na zahřátí placatky s rumem. Po pár okamžicích jsme objevili strmý kopec, který jsme museli překonat, abychom se eventuelně dostali na start ústecké padesátky. Cesta byla plná útrap a nástrah, že v jejím srovnání cesta Froda a Sama do Mordoru s Prstenem působila jako procházka růžovou zahradou. 

Naše celá výprava se šťastně shledala parkovišti u běžkařské trasy v momentě, kdy jedna parta měla v nohou cca 18 kilometrů na běžkách a druhá parta cca 34 km neustálého stoupání jak na Mount Everest. Vyměnili jsme si dojmy, kouče jsme ohodnotili pokutou v řádech tisíců korun za špatnou navigaci a vyrazili směr auta. Popřáli si hodně zdraví do dalších dnů v lockdownu a odjeli každý svou cestou.

Již zmiňovaná ladovská zima přinesla možnost hraní hokeje na zamrzlých rybnících či jezerech. Naši hoši vedeni hrající legendou Tomášem Kubíkem uspořádali valentýnskou vranskou edici NHL Winter Classic. Na pečlivě připravném rybníku, kdy se místní rolbař Honza Liška opravdu vyznamenal a svého lahváče Primusu si opravdu zasloužil, se sešlo několik borců reprezentující barvy TJ Sokol Vraný. Sehráli utkání proti místním mladým a talentovaným hokejistům, mezi kterými se objevil už propíraný Martin Plašil. Ten ve svém pokročilejším věku vyměnil kopačky za brusle a po vzoru Jardy Jágra neví, kdy skončit s kariérou a věnovat se pouze sponzoringu. Kdo však viděl jeho hokejový um, tak mi musí dát za pravdu, že "Pláša" to v rukou pořád má a stylem, jakým vyučoval na vranském ledě, by se měl těméř jistě objevit v rubrice Borec na konec Inny Puhajkové. 

Z našich hráčů se nikdo nezranil, což je skvělá zpráva, jelikož zranění naše hráče decimují ve stejné míře jako Liverpool FC. My však máme moře času na rekonvalescenci a doufejme, že budeme všichni fit a připraveni na start sezóny, který očekáváme někdy v druhé půlce roku 2027.

Mějte se všichni hezky a udržujte se v kondici a zdraví, ať tento nečas přečkáme. Jakmile to bude možné, tak zase začneme rozdávat (nejen) fotbalovou radost.

#VranýKoně